Život bez nemovitosti: jak minimalismus přináší svobodu

Spread the love

Autor a jeho přítel, kteří jsou ve svých třiceti letech, se rozhodli nesklouznout k tradičnímu vlastnictví domu. Místo toho se věnují cestování po světě a pronajímají si malé studiové apartmány. Tento minimalistický životní styl odpovídá jejich finančním možnostem i hodnotám.

Jsem 30letý a nikdy jsem neměl plány na koupi domu – ne proto, že bych si to nemohl dovolit, ale protože to nechci. Můj 31letý partner a já dáváme přednost pronájmu studií a každých pár měsíců se stěhujeme. Tato životní volba nám připadá svobodnější a uvědomělejší než splácení hypotéky. Zatímco mnozí naši přátelé zdobí své nové byty podzimními věnci a svíčkami s vůní dýně, já balím kufry na svou cestu do 50. země a pronajímám si jen malé pokojíček.

Už jsme diskutovali o možnosti koupit dům, ale tato myšlenka se nikdy nehodila k našemu životnímu stylu. Oba pracujeme z domova a máme rádi flexibilitu, která nám umožňuje rozhodovat se, kam se vydáme dál. Vlastnictví domu by nás uvázalo na jedno místo a naše peníze by investovalo do něčeho, co si nejsme jisti, jestli vlastně chceme dlouhodobě vlastnit.

Hlouběji o důvodech pro nezbytnost bydlení

Skromný životní styl nám naopak umožňuje utrácet méně a intenzivněji zkušenosti. Vyrůstala jsem ve velkých domech, které vypadaly impozantně, ale působily prázdným dojmem. Moji rodiče vlastnili nemovitosti s několika ložnicemi, které nikdo nevyužíval, a vzpomínám si na trvalé řeči o nákladech na údržbu, daních a opravách.

Jak jsem to pozorovala, brzy jsem pochopila, že vlastnictví nemovitosti v sobě nenese automaticky komfort nebo bezpečí. Pro mnohé lidi je koupi domu symbolem stability nebo úspěchu, ale pro mě je to břemeno, které se raději vyhnu. Velké domy pro mě znamenají více místností k úklidu, více peněz na nábytek a větší plýtvání energií. Moje představa stability spočívá v kontrole nad mým časem a penězi, ne v tom, že vlastním nemovitost.

Jsme investory vlastních zážitků

Když jsem poznala svého partnera, snil o tom, že si jednoho dne koupí dům. S postupem času si však uvědomil, že tento sen neodpovídá našemu životnímu stylu a hodnotám. Nevíme, kde se chceme usadit, a investice do nemovitosti by nám přinesla pouze omezení. Místo toho se raději zaměřujeme na investice do cestování, zážitků a vzájemného poznávání.

Život s minimem věcí

Naše rozhodnutí pronajímat si malé byty dokonale odpovídá našemu životnímu stylu. Často cestujeme a žít ve skromných prostorách usnadňuje náš život. Nemám mnoho kusů nábytku ani dalších věcí. Můj způsob, jak se pomalu distancovat od konzumerismu, spočívá v půjčování si věcí od sousedů, kreativitě při využívání prostoru a výrobě dekorací na uměleckých kurzech, kterých se účastním.

To je moje tichá forma odporu vůči konzumerismu a zaměřování se na to, co skutečně hodnotu přináší mému životu. Život v malém prostoru podporuje můj kontakt se sousedy.

Společné prostory jako zdroj radosti

Jednou jsem si pronajala malou místnost ve sdíleném bytě a musela jsem být kreativní. Tato stísněná situace mě přiměla trávit více času s mými sousedy a ukázala mi, jak naplňující mohou být společné chvíle. Naším dosavadním oblíbeným místem bylo studio s rozkládací postelí. Oba jsme pracovali z domova a když jsme potřebovali více místa, šli jsme do knihovny nebo do kavárny.

Malá kuchyň mi však nebránila v pořádání měsíčních večeří, kde jsem dokonce mohla pozvat 15 přátel na oslavu narozenin. Na Den díkůvzdání jsem si půjčila talíře a židle od sousedů, kteří se také stali mými hosty. Tato vynalézavost a propojení dělali místnost bohatší, než by dokázal jakýkoli velký dům.

Svoboda mimo vlastnictví

Nemám pocit, že jsem uvázaná k hypotéce, místu nebo tlaku na to, abych zaplňovala prostory věcmi, které nepotřebuji. Můj domov je tam, kde si vybalím kufry, uvařím něco jednoduchého a naplním vzduch vůní pečených dezertů.

Pokud bych si koupila dům, přišla bych o tento pocit mobility a kreativity, který vyplývá z neustálého přizpůsobování se novým prostorům. Každý malý prostor mi připomíná, že úspěch nezávisí nutně na vlastnictví nebo stálosti. Jsem šťastná, že žiji v malém prostoru, ne protože je to trendy nebo úsporné, ale protože to odpovídá mému pojetí štěstí.

Celý článek si můžete přečíst na Business Insider.