Carol Klenfnerová přikládá svému hraní ping-pongu zásluhu na tom, že její mysl zůstává v bdělém a aktivním stavu, i když je jí přes 80 let. S tímto sportem začala až ve svých pozdních 60 letech, po zhlédnutí dokumentu o seniorských sportovcích.
Její každodenní tréninková rutina a soutěživý duch ukazují, jaké výhody přináší aktivní stárnutí. Klenfnerová se sice hrála ping-pong jako dítě, avšak teprve ve 69 letech se rozhodla soutěžit. Již po několika měsících pravidelného trénování pocítila změnu.
„Pamatuji si, jaké to bylo, když jsem se znovu vrátila ke stolnímu tenisu,“ řekla v dubnu pro BUSINESS INSIDER. „Zjistila jsem, že moje reflexy jsou rychlejší než dříve.“ Dnes, po více než dekádě tréninků a soutěží na národní úrovni, má na svém kontě přes 50 medailí, což přičítá právě sportu, díky němuž je její mysl téměř v osmdesáti stále bystrá a pozorná.
Redakce BI doprovázela Klenfnerovou, když se tuto léto připravovala na Národní seniorské hry 2025 v Des Moines, stát Iowa, USA. Rychlost ping-pongového zápasu vyžaduje plnou koncentraci – od rotace míčku, přes náraz na raketu, až po úhel každého jednotlivého odrazu. Tato zaměřenost, opakovaná tisíckrát denně, podle ní ostří její tělo a mysl.
„Když jsem na záchodě a něco spadne z lékárničky, moje ruka je tam už dřív, než si hlava uvědomí, co se děje,“ sděluje Klenfnerová.
Její zkušenost se shoduje s výzkumy o vlivu pravidelných fyzických aktivit a posilování na stárnoucí mozek. Cvičení zaměřené na rovnováhu, koordinaci a jemnou motoriku posiluje neuronové vazby, což může snížit riziko kognitivního úbytku a slabosti ve vyšším věku.
Co víc, fakt, že objevila stolní tenis až v pokročilém věku, Klenfnerové přinesl nový pocit dobrodružství. „Nejdůležitější, co jsem se naučila – a co bych poradila každému, kdo chce začít něco nového v pozdějším životě – je, že nikdy není pozdě něco se naučit. Nikdy není pozdě začít něco nového,“ říká.
Začátek nového sportu v pokročilém věku
Předtím, než se odvážila k ping-pongovému stolu, se Klenfnerová většinu svého života sportu vyhýbala. V mládí utrpěla zranění při autonehodě, po němž došlo k vykloubení kloubu v kyčli. Od té doby pro ni nebyly běhání, tenis a obecně sportovní aktivity možné.
„To změnilo směr mého života až do dnes,“ uvedla o nehodě. „V zásadě jsem přestala cvičit.“ Ale pak, v pozdních 60 letech, viděla dokument „Ping Pong“, který sleduje skupinu seniorů ve věku 80-100 let, kteří cestují na Mistrovství světa v ping-pongu.
„Viděla jsem tento dokument a říkala jsem si: ‚Tenis už hrát nemohu kvůli bolesti zad a ischiasu, ale ping-pong bych mohla zvládnout,‘“ vypráví.
Dnes, ve svých 80 letech, hraje ping-pong několikrát týdně a pravidelně trénuje. Zúčastnila se mnoha soutěží, včetně Hry starších v Empire State a Národních seniorských her. Na Národních seniorských hrách 2023 v Pittsburghu získala zlato v ženském singlu. Na hrách 2025 v Iowě obsadila páté místo – zklamání pro ni, ale ne důvod k tomu, aby přestala.
„Vyhrát je hezčí, ale miluji hru a hraní je tím cílem,“ říká.
Jak zůstává v soutěžním tempu i ve svých 80 letech
Klenfnerová říká, že trénuje každý den – ráno i večer. I když její malý byt v Manhattanu nenabízí mnoho prostoru, je kreativní. Ráno vykonává přibližně 60 dřepů, včetně jedno-kolových variací, zatímco se vaří její ovesná kaše.
Následují protahovací cviky zaměřené na její záda a ischias, následované bočními planky pro posílení šikmých břišních svalů – které jsou klíčové pro boční pohyby v ping-pongu.
Následně většinou míří buď do ping-pongového studia, aby trénovala s místními trenéry, nebo k její soukromé trenérce pilates, kterou navštěvuje dvakrát týdně. Večer provádí několik sérií silových cviků, při nichž si upevňuje odporový pásek na jediné dveře svého bytu – na dveřích koupelny.
Klenfnerová uvádí tři hlavní důvody, proč trénuje každý den: aby zůstala silná pro její soutěže, aby byla silná v každodenním životě a aby podpořila své duševní zdraví. „Jsem šťastná, když se hýbu,“ říká.
„V mnoha ohledech žiji to nejlepší období svého života. Dělám to, co chci – a kdy to chci.“