Odstranit olej jen vodou je útrpná práce – vysvětlení je čistě chemické
Historici se shodují, že mýdlo provází lidstvo minimálně 4000 let. Dochované hliněné tabulky potvrzují, že už staří Sumerové znali postup i suroviny na výrobu mýdla: draslík, pryskyřice, sůl a samozřejmě tuk. Pro většinu z nás je překvapením, že mýdlo je vlastně z velké části tuk. Tedy látka, která dokáže rozpouštět tuk – přesto je tuková! Proč si tedy mastné ruce neumyjeme obyčejnou vodou? Vždyť voda je přece skvělý rozpouštěč. Možná vás překvapí, že chemici jí říkají i „univerzální rozpouštědlo“. V běžné představě by měla zvládnout cokoliv. Jenže skutečnost je mnohem zajímavější: v mytí funguje spíš přístup „bojovat ohněm proti ohni“ – a ono to skutečně funguje.
Díky vědě dnes přesně víme, jak mýdlo působí. Nepotřebujete žádné triky ani ezoteriku, stačí pochopit jediné slovo: amfipatický. Tento pojem je klíčem k magii mýdla, a než si vysvětlíme podrobnosti, uděláme si jasno v rozdílu mezi polárními a nepolárními rozpouštědly.
Polární rozpouštědla rozpustí jiné polární látky – v tom není nic složitého. Jenže co přesně znamená „polární látka“? Molekuly tvoří atomy různých vlastností a elektrických nábojů. Některé atomy rády předávají elektrony (stanou se kladnějšími), jiné je naopak chrání (a jsou zápornější). Výsledkem je molekula s kladnými a zápornými „kouty“ – právě tento rozptyl nábojů znamená, že jde o látku polární. Příkladem je spojení kyslíku a vodíku (OH), které tvoří jádro vody – voda je proto polární.
Polární rozpouštědla se tak dobře pojí s polárními látkami a nepolární rozpouštědla s nepolárními. Olej je typickou nepolární látkou, proto se nikdy nesmíchá s vodou. Když tedy zkusíme umýt tuk z pánve jen vodou, zůstane neporušena. K jeho odstranění potřebujeme jiný přístup – zde přichází na scénu amfipatická molekula.
Molekula mýdla je opravdová rarita. Jedna její část doslova miluje vodu (je hydrolifní), zatímco druhá se od vody drží dál (je hydrofobní). To znamená, že mýdlo se dokáže rozpustit jak ve vodě, tak v tuku. Jakmile jej použijeme, uklidí „hydrofobní“ konce kolem mastnoty a „hydrofilní“ (vodumilné) části vystrčí směrem k vodě – a vytvoří kulovitou strukturu, ve které je tuk bezpečně uvězněn.
Takto mýdlo působí při mytí rukou: amfipatické molekuly obalí mastnotu, hydrofobní část přilne k tuku, hydrofilní ven k vodě. Teprve když spláchnete vodou, nyní skutečně dokáže odstranit „obalené“ mastné kapky pryč z pokožky. Proto někdy musíte proces mýdlení zopakovat – ale účinek je zaručený.
Jde o pěknou ukázku, jak tuk odstraní tuk, když mu správně pomůžeme vědou. Anebo vlastně chemií. A chcete-li si vyzkoušet výrobu domácího mýdla, pamatujte na zásady bezpečnosti: hydroxid sodný je žíravý a práce s horkem není legrace. Výsledkem ale může být smysluplné využití zbytkového tuku, který rozhodně nepatří do dřezu – a domácí mýdlo z „kuchyňských surovin“ je vlastně malý vědecký zázrak.
Takže, díky chemii už víme: bez mýdla si mastné ruce prostě nikdy nedokonale neumyjete, ať používáte jak moučnou vodu z Vltavy, nebo tu nejlepší z pražské vodárny.
NEZAPOMÍNEJTE:
- Ne všechna mýdla jsou stejná. Některá jsou k pokožce šetrnější, jiná mohou být dost drsná. Každá kůže je jiná – suchá i mastná pleť reaguje na mýdlo odlišně. U suché kůže může mýdlo pocit suchosti zhoršit, na mastné pokožce se může tvorba mazu paradoxně zvýšit, pokud ji často a důrazně „odmašťujeme“. Mýdlo je skvělé, ale všeho s mírou: časté mytí silnými mýdly může narušit přirozenou ochranu pokožky. Pamatujte: „čistší“ neznamená vždy „zdravější“.
ZDROJE (MLA):
- PAC, 1972, 31, 577, Manuál symbolů a terminologie pro fyzikálně-chemické veličiny a jednotky, Dodatek II: Definice, terminologie a symboly v koloidní a povrchové chemii.
- Vinupriya Sakkaravarthi. Historie mýdla. Scientific Scholar, jménem CosmoDerma. 2022. 10.25259/CSDM_152_2022