Carol Klenfner přisuzuje své duševní bystrosti i v osmdesáti letech díky hraní pingpongu. S tímto sportem začala až v pozdních šedesátých letech, když zhlédla dokument o seniorských sportovcích.
Její každodenní tréninkové návyky a soutěžní duch ukazují, jaké výhody přináší aktivní stárnutí. I když si Klenfner už od dětství občas zahrála pingpong, teprve ve věku 69 let vzala vážně do ruky pálku a začala se účastnit soutěží. Po několika měsících pravidelného tréninku si všimla pozitivních změn.
„Pamatuji si, když jsem začala hrát pingpong znova,“ řekla v dubnu pro BUSINESS INSIDER (BI). „Zjistila jsem, že moje reflexy jsou rychlejší než dříve.“ Dnes, po více než deseti letech na národní úrovni tréninku a soutěžení a s více než 50 vyhranými medailemi, Klenfner přičítá svůj duševní bystrost sportu.
BI provázelo Klenfner, když se v tomto létě připravovala na Národní seniorskou hru 2025 ve městě Des Moines v Iowě. Rychlost pingpongového zápasu vyžaduje maximální soustředění – sledování rotace míče, náraz na pálku a úhel každého úderu. Tato koncentrace, opakovaná stovkykrát denně, prý zocelila její tělo i mysl, uvedla Klenfner.
„Když jsem v koupelně a něco spadne z lékárničky, moje ruka už je tam a chytí to dříve, než si to vůbec uvědomím,“ říká. Její zkušenosti odpovídají výzkumům o účincích pravidelné fyzické aktivity a silového tréninku na stárnoucí mozek. Trénink rovnováhy, koordinace a jemné motoriky posiluje neuronové spojení, čímž se snižuje riziko kognitivního úpadku a slabosti ve vyšším věku.
Co víc, objevení pingpongu v pozdějším věku Klenfner dodalo nový pocit dobrodružství. „Nejdůležitější, co jsem se naučila – a radu, kterou bych dala každému, kdo chce něco nového začít v pozdějším životě – je: nikdy není pozdě se něco naučit,“ říká. „Nikdy není pozdě začít něco nového.“
Začnutí nového sportu ve vyšším věku
Před tím, než se odvážila k pingpongovému stolu, Klenfner většinu svého života sportu vyhýbala. V době, kdy byla na vysoké škole, byla při autonehodě zraněna a její kyčelní kloub byl vyklouben. Poté pro ni běhání, tenis a obecně sportovní aktivity přestaly být možností.
„To změnilo směr mého života až dodnes,“ říká o nehodě. „V podstatě jsem přestala sportovat.“ Poté, v pozdních šedesátých letech, zhlédla dokument „Ping Pong“, který sleduje skupinu seniorů ve věku od 80 do 100 let, kteří se účastní Mistrovství světa v pingpongu. „Viděla jsem ten dokument a řekla jsem si: ‚Tenis už nemůžu hrát kvůli mému koleni a ischiaském nervu, ale pingpong bych mohla zvládnout,’“ dodala.
Dnes, v osmdesáti, hraje pingpong několikrát týdně a pravidelně trénuje. Účastnila se řady soutěží, včetně her Empire State Senior a Národní seniorské hry. Na Národních seniorských hrách 2023 v Pittsburghu vyhrála zlato v ženské kategorii jednotlivců. Na hrách 2025 v Iowě obsadila páté místo – pro ni zklamání, ale ne důvod k zastavení.
„Vyhrát je hezčí, ale miluji hru, a právě hrát je cílem,“ říká.
Jak zůstává v osmdesáti letech v kondici na soutěžní úrovni
Klenfner uvádí, že trénuje každý den – ráno i večer. V jejím malém studiu v Manhattanu je málo místa, ale ona se přizpůsobila. Každé ráno dělá přibližně 60 dřepů, včetně jednorukých variant, zatímco se vaří její ovesná kaše. Následují cviky na protažení zaměřené na záda a ischiaský nerv, poté boční planks k posílení šikmých břišních svalů – klíčové pro boční pohyby v pingpongu, jak vysvětluje.
Následně většinou míří buď do pingpongového studia na trénink s trenéry, nebo k soukromé trenérce pilates, kterou navštěvuje dvakrát týdně. Večer vykonává několik sérií s odpory, kdy si upevňuje odporovou pásku na jediné dveře jejího bytu – na dveře koupelny.
Klenfner uvádí tři hlavní důvody, proč denně consistentně trénuje: zůstat silná pro své turnaje, zůstat silná v každodenním životě a zlepšit své duševní zdraví. „Jsem šťastná, když jsem v pohybu,“ říká. „V mnoha ohledech žiji nejlepší kapitolu svého života. Dělám to, co chci – a to, když to chci.“
Čtěte originální článek na Business Insider US.