Analýza svalstva nejsilnějšího muže světa Eddieho Halla přinesla nečekaná zjištění. Co dělá jeho sílu výjimečnou?
Posilování je v Česku fenomén posledních let — fitness centra v Praze i menších městech praskají ve švech. Zdravý pohyb určitě prospívá, ale honba za dokonalým tělem může být i pastí. Mnoho mužů se žene za objemem svalů, ženy stále více tíhnou k pevnějším, tvarovaným postavám. Přesto tu často přehlížíme klíčovou věc: větší neznamená automaticky silnější. Nedávné vědecké zkoumání těla Eddieho Halla, který v roce 2020 stanul na špici světové strongman scény, ukazuje, že rozhodující jsou svaly, které na pohled často skoro nevidíme — především tři v jeho nohách.
Překvapivě nejde o mohutné svalové partie, které nás obvykle zaujmou na fotkách špičkových vzpěračů. Řeč je o gracilis, sartorius a semitendinosus – svalech, které zná málokdo a na anatomických diagramech vypadají spíš jako tenké provázky. Například gracilis vede od stydké kosti k vnitřní straně holenní kosti. Semitendinosus začíná na sedací kosti a končí hned vedle gracilisu. A sartorius táhne od horní části kyčle (určitě ji nahmatáte na boku) a spojuje se právě s předchozími dvěma — společně tvoří tzv. „husí nohu“.
Asi všichni známe někoho, kdo je překvapivě silný na svůj vzrůst. Nebo naopak – svalovce, který sotva udělá klik. Kdo usiluje hlavně o objem (tzv. hypertrofii), většinou cílí na svaly viditelné v zrcadle a vše ostatní odsouvá stranou. Tohle je samozřejmě hodně zjednodušený pohled, ale ilustruje, proč jsou složené cviky — které zapojují více kloubů a svalových skupin — zásadní pro opravdovou sílu. Zda posilujete na sílu nebo objem, ovlivňuje i počet opakování, sérií a zátěž.
Jak ale vědci zjistili, že právě zmíněné tři svaly stojí za výjimečnými výkony Eddieho Halla?
Odborníci z britské univerzity otiskli v roce 2024 studii v Journal of Applied Physiology, kde popsali unikátní porovnání — magnetickou rezonancí naskenovali svaly Eddieho Halla, ale i jiných sportovců a netrénovaných osob. Analyzovali objem nejen dominantních svalových skupin, ale i těch, které se běžně přehlížejí. Výsledky byly jasné: například Hallovy kvadricepsy byly více než dvojnásobné oproti běžným mužům a o 18 % mohutnější než u elitních sprinterů. Pro představu: stejný procentuální rozdíl, jako když někdo vyroste ze 150 na 177 centimetrů.
Největší překvapení ale přinesla čísla u gracilis, sartorius a semitendinosus. Ty byly u Halla dvaapůlkrát až čtyřikrát větší než u nesportujících mužů! Těžko říct, jestli je to hlavně zásluha dlouholetého tréninku, nebo měl Eddie od začátku určitý genetický náskok, jak už to v životě bývá. Každý z nás má jednoduše trochu jiné dispozice – výška, tvar kostí, přirozená síla i rozměry svalů jsou do značné míry dány geneticky.
Studie má pochopitelně limity — konkrétní případ Eddieho Halla je fascinující, ale pro plošné závěry o síle je potřeba širší srovnání, včetně dalších top strongmanů. Jednotlivé případové studie slouží hlavně jako startovací bod pro další výzkum. Měli bychom tedy brát jejich výsledky s rozumem — jsou skvělé pro inspiraci, ale nesmí se stát instantním návodem na trénink.
Nenechte se zmást:
- Ano, platí, že větší sval často znamená větší sílu — hlavně při sledování změn u jednoho člověka v čase. Když ale porovnáte různé lidi, do hry vstupují další faktory — například přesné místo úponu svalů ke kosti. Pokud se sval upíná dál od kloubu, umožní to větší sílu, podobně jako když držíte páku za delší konec. Právě proto dvě stejně velké ruce nemusí znamenat stejnou sílu: rozhoduje i tělesná „mechanika“.
Odkazy a zdroje (MLA):
- Balshaw, Thomas G., et al. „Muscle and Tendon Morphology of a World Strongman and Deadlift Champion.“ Journal of Applied Physiology, vol. 135, no. 4, 2024, https://doi.org/10.1152/japplphysiol.00342.2024 . Přístup: 15. 8. 2024.