Správa pracovních a školních povinností se ukázala jako obtížná, ale bylo nutné ji zvládnout, pokud jsem chtěla dosáhnout úspěšné kariéry. Matka mého přítele si všimla mého stresu a poradila mi, abych pracovala, abych žila, ne abych žila, abych pracovala. Její jednoduchá rada mi dala sílu v průběhu let měnit zaměstnání a přemýšlet o tom, jaký život chci vést.
Vysoká škola a hektický životní styl
Během studia jsem se snažila vybalancovat práci na částečný úvazek s plným studijním zatížením. Nedostatek spánku a špatné stravovací návyky mě neustále udržovaly v pocitech přepracovanosti, a zároveň mi zanechávaly málo času na rodinu a přátele. Přesto jsem si našla čas pro dlouhodobý vztah s mužem, se kterým jsem byla od střední školy.
Inspirativní postava
Trávila jsem spoustu času s jeho rodinou a obdivovala jsem zejména jeho matku. Zdálo se, že zvládá všechny své úkoly bez známek únavy. Během jedné návštěvy ji zaujalo, jak moc jsem byla zaneprázdněná. Odmítla jsem své pocity a vysvětlila jí svůj rozvrh slovy: „Vím, že musím tvrdě pracovat, abych dosáhla svých profesních cílů.“
Ona se usmála a poznamenala: „Musíte pracovat, abyste žila, ne žít, abyste pracovala.“ Tato prostá rada na mě měla hluboký dopad.
Změna perspektivy
Od této chvíle se můj pohled na zaměstnání významně změnil. Začala jsem vnímat práci jako prostředek k financování života, což ovlivnilo mé budoucí rozhodování. Uvědomila jsem si, jak cenný je můj čas, a začala přemýšlet o tom, jaký život chci žít, spíše než pouze o zaměstnání, které chci mít. Místo zaměření na to, co jsem vykonávala, jsem si víc uvědomovala, co všechno mi chybělo.
Chyběly mi klidné neděle, kdy jsem si užívala pomalého rytmu a pila příliš mnoho kávy. Chybělo mi dlouhé běhání, čtení vedle svého psa a čas strávený s přáteli. Tato jednoduchá potěšení byla tím, co jsem opravdu potřebovala, a co jsem chtěla mít ve svém životě. Kariéra neměla žádnou hodnotu, pokud jsem si nemohla užívat života mezi směnami.
Nové rozhodnutí
Rozhodla jsem se, že chci trávit co nejvíce času doma se svou rodinou a domácími zvířaty. Po získání odvahy jsem opustila práci na částečný úvazek, kterou jsem nenáviděla natolik, že jsem se před směnami cítila nemocná. Požádala jsem o zvýšení platu v jiném zaměstnání na částečný úvazek a začala jsem uklízet domy a hlídat domácí zvířata. Otestovala jsem, jaký to je pocit být svým vlastním šéfem s několika vedlejšími joby, a zjistila jsem, že se mi to líbí natolik, že jsem to dělala dalších deset let.
Kariéra podle vlastního tempa
„Pracovat, abych žila“ se stalo mým profesním cílem již více než dvě dekády. Poté, co jsem přijala postoj „pracovat, abych žila“, jsem souhlasila pouze s takovými pozicemi, které mi přinášely radost. Jednou jsem dokonce přerušila studium, abych mohla pracovat v restauracích a uplatnit své kuchařské umění v praxi. Tato energie mi velmi vyhovovala.
Po narození mého syna jsem však toužila po jiném rozvrhu – takovém, který by mi umožnil být doma s ním co nejvíce. S myšlenkou „pracovat, abych žila“ jsem se vrátila do školy a stala se učitelkou. Těšila jsem se na možnost mít stejný rozvrh jako můj syn, ale po šesti letech jsem zjistila, že mi zaměstnání bere veškerou energii a když jsem se vrátila domů, byla jsem příliš unavená na to, abych dělala něco jiného. Nakonec jsem tedy povolání opustila a začala pracovat z domova, abych obnovila rovnováhu mezi prací a životem.
Moje cesta
I když jsem měla v průběhu let mnoho zaměstnání, nikdy jsem na ně nebyla fixovaná. Vzala jsem si svobodu je měnit, jakmile přestaly zapadat do mého života. Tento jeden cenný tip, který jsem před lety obdržela od matky mého přítele, mi nakonec pomohl vytvořit život, který považuji za velmi plnohodnotný.
Když se ohlédnu zpět na svůj život po vysoké škole, vidím spoustu příjemných večerů doma, čas strávený s milovanými lidmi a nenahraditelné zážitky. Tohle jsou věci, které jsem se naučila považovat za opravdové bohatství.